Sluníčko nedorazilo a já jsem se nečekaně ocitla bez manžela a dětí, prý abych si odpočinula a hlavně vyléčila chcíp:-). Když jsem zaměstnala hlavu balením a chystáním věcí, bylo vše v pořádku, ale s posledním kouskem oblečení mi pomalu začalo docházet a být i líto, že nejedu také...
... když jsem za nimi mávala -s úsměvem na tváři č.3- měla jsem se co držet, abych nedala najevo sebemenší náznak lítosti,smutku a stesku po nich, hlavně před naší princeznou, která by určitě začala plakat, zkomplikoval by se tím jejich odjezd a nejspíš i samotná cesta...
JSEM SAMA!... zaplavil mě pocit zmatku a paniky. Často jsem si takovou chvíli představovala a když je konečně tady, jsem zmatená a nedovedu si jí užít... do čeho bych se pustila, abych zahnala myšlenky?... šatna by si zasloužila přebrat, linka vydrbat, umýt okna, vyrobit štítky na marmelády a sirupy... to nemůžu všechno stihnout!!! ... zakoukala jsem se na bosé nohy, že bych si nalakovala nehty?
Dobře odvedená práce ツ, škoda, že už je nevystrčím venku, ale doma se topí... budu chodit bosa! vystrkovat je z peřit a užívat si pohled na barevný lak :-)))))))))).
A teď hurá do práce, abych si nenadávala, jak jsem nevyužila samoty :-))))))))))))). Zítra bude opět plný dům :-).
Přeji příjemný zbytek dne.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji všem za návštěvu a čas strávený na mém blogu. Moc mě těší, že se vracíte a vážím si každého vašeho komentáře :-).