Svátek a dva dny

Zdravím!

... jako bonus.

 Od středy jsem doma s dětma...  s jedním marodem a s druhým jako ošetřovatelem.  Tomču chytlo ucho, které se nám podařilo rozehnat, ale asi si to chtěl doma trochu víc užít a začal si stěžovat i na krk. Po odchodu od doktorky s verdiktem zůstat do pátku doma, ho přestalo všechno bolet a má nápady, jako by se nechumelilo. 

Čím jsou starší, tím víc si začínají rozumět, ale i tak věkový rozdíl i pohlaví někdy s sebou nesou  neustále rozbroje, které mě občas vyčerpávají, proto pokud musíme být doma, je lepší mít nějaký program.

Po delší době (což je celé jaro a léto - doba, kdy jsme jen venku), se pustili do stavění z Lega, chvilkama je slyšet nespokojenost naší Baru, když Tomča staví něco jiného než chce ona, ale jinak se oba snaží. Slíbila jsem jim vykrajování lineckého, které jsem vytáhla z mrazáku, protože jsem měla v létě velké oči a chtěla mít cukroví na své narozeniny, takže bude až na Tomčovu zítřejší oslavu :-). Chutná i bez marmelády, bude jen pocukrované vanilkovým cukrem, nestíháme.

Další věc na programu byla výroba přáníček. Vůbec jsem s tím nepočítala, tedy né tak brzo a doma jsem neměla  vhodný materiál, takže jsme museli vyrábět z toho co bylo. Dnes jsem doplnili zásobu červeného papíru, obálky, známky a budeme pokračovat. Já jsem měla nějakou představu, kterou jsem jim chtěla vnutit :-))), ale pojali to po svém a každý vyrábí svá přání, aby babičky a dědečkové měli hezky od Baru i Tomíka.

Zítra Tomča oslaví svoje (dnešní) 10.narozeni. Na jeho 1. narozeniny to byla velkolepá oslava s pozvánkama, s menší hostinou, přesně daným programem, který byl zakončený ohňostrojem :-)))). Sjelo se příbuzenstvo, děda si udělal parkovací lístky a my se alespoň všichni viděli pospolu. 

Každým rokem ovšem ubívaly síly a Tomík nám dával víc a víc zabrat. Ze mě byla živoucí mrtvola, která byla víc a víc protivná a přála si jen spát. V pěti letech jsme se dočkali první noci, kterou spal tahem, přes den nespal nikdy, když byl opravdu hodně unavenej, klidně usnul ve stoje s hlavou opřenou o stěnu a pak nastartoval a 2hodiny ráno byly jisté, nabral síly a pokračoval v tom svém divočení. Do dvou let nám chodil spát ve dvě hodiny a nemohli jsme to v něm zlomit. Spánek během dne byl nadstandard a u nás se nekonal a nechápala jsem, když některé kamarádky říkaly, jak si užívají mateřkou a jak nechtějí do práce... já se tak těšila do práce, to si nedovedete představit :-)))). 

Do tří let jeho života jsem lezla po žebříku na balkón, což byl závod, abych se dostala k balkóvkám dřív, než on, protože vstupní dveře už byly zamčené. Přehravače a jiná drobná technika nefungovala. Byl obrovskej, dostal se fakt všude a co se nedalo, to přepral silou. Na dovolené jsme ho v horách vodili jak hafíka na laně, aby nám neutekl a někam nespadl. Vypadali jsme asi dost divně, ale věřte, že jsme vedli i debatu, jestli něco takového nezačít vyrábět, možná i s nějakým tím voltíkem :-). Restaurace a jiná společenskám místa pro nás byla tabu. Nákupy očista. V obytňáku nám vytrhl umyvadlo, běžně házel nádobí do záchodu, vyšplhal se do alkovny, utrhal světla, žaluzie, záclony atd... Rozepnul si pásy u autosedačky, nebo se prostě nějak vyvlíkl, lezl ke spolujezdci, to byl takovej adrenalin, to se nedá popsat... protože nespal, den měl dlouhý a zvládl toho hodně, já nic a s vyčerpáním se přestávala mít zájem o vše. 

No a dneska? Nikdy s náma nejde, jde minimálně 50m před náma nebo za náma. Někdy se prostě sebere, zmizí a pak se záhadně vynoří, občas to není jen pár minut. Povaha teda taky hodně zajímavá, se kterou si občas neví rady ani naše babička, která strávila celý život ve školství. Spí tahem celou noc, ale stále ho prosíme a přemlouváme, někdy je to už za křiku a breku.

 Bude půlnoc a on mi přišel říct, že se strašně teší na zítřejší oslavu a že nemůže usnout a zítra nás po 6hodině bude budit, možná před 7h, abychom vše zvládli nachystat :-))). 

Hlavně, že je zdravej, to sem si říkala a říkám stále.

Tomča je jinak přerostlé štěně, největší ve třídě a vlastně by se ztratil i na druhém stupni, co má problém s motorikou a zakopne i při normální chůzi po rovině. Příští rok si už asi budu hlídat tenisky, protože vel.41 to jistí. Škola ho moc nezajímá, ale zatím nosí na vysvědčení jedničky. Díky svým rozměrům a síle, nosí domů medajle ze školních olympiád, dokonce i jednu z okresní a to netrénuje, vždy jen na těch závodech... můžete hádat o jaký sport jde - hod granátem :-)))))).

Kdyby měl někdo doma náhradní díly na "  pařízka nebo staďáka " neváhejte napsat, ještě nemáme pořádný dárek pod stromeček :-))).

Přeji všem poklidný víkend - užívejte, odpočívejte a mějte se fajn, Kája.

PS: Co si dávám každý rok za předsevzetí? Že upeču konečně dětem dort. Opět na něj nedojde :-(. Co stihnu do konce roku 2x je bramborovej salám, řízky a chlebíčky :-).