Jmenuji se...

Zdravím v novém týdnu :-).

... Chloupek a panička mě nenechá chvilku bez dozoru.

Baru se konečně dočkala kočičky. 

V loňském roce jsme "zachránili" koťátko, které naříkalo u silnice. Mysleli jsme si, že se někomu nehodilo a že ho vysadili ve vsi. Kočička dostala jméno a my měli doma nejšťastnější Barču. Za dva dny se kočička opět zatoulala a my ji zoufale hledali, objevili jsme ji u sousedů na zahradě, jak se mazlí se sousedkou. 

Kotě si dovezli od známých a byl to takový popleta, co netrefil domů ani za plot.

Baru kotě obrečela a my ji odvezli na místní statek, kde měli odrostlá koťata, která byla k mání. Po hodině lákání a přemlouvání jsme domů dovezli černého kocourka. Když jsem vystupovala z auta, kocourek mi vyskočil z náručí a byl fuč. Byli jsme přesvědčeni, že se vydal zpět na statek, ale ukázal se sám druhý den. Další tři dny na nás ráno čekával u dveří a odpoledne po práci se došel pomazlit a najíst. 

Když jsme odjížděli na dovolenou, Baru vydala instrukce dědouškům.... kdy mají chodit krmit, jak mají mazlit, dopřát mu odpočinek, pak zase mazlit, no přímo mega návod "Jak si udržet kočku u baráku". Dva dny to s dědouškama vydržela, ale pak zmizela.

Baru jsme slíbili, že si letos pořídíme malé koťátko. Baru poctivě hlídala každé trhy, které u nás probíhaly, aby měla kočka proutěný košík s klíckou, taková pojistka, kdyby chtěla vzít roha :-))))

Tahle už je naše :-)))). 

Manžel dnes natrefil na inzerát, okamžitě reagoval a do dvou hodin byl Chloupek náš. Pro Baru to bylo velké překvapení a radost, do poslední chvíle nevěděla, že si jede pro kocourka.

Ještě si na nás zvyká a je plachý, ale Baru je rozhodnutá mu nedat šanci :-)))).

Mějte se fajn, 

Kája.