Myslivecký ples

Všechny moc zdravím.

Text kurzívou je "ženská omáčka", můžete vynechat :-))).

Když přišlo pozvání, zda bychom neměli zájem, zúčastnit se tradičního mysliveckého plesu ve vídeňském Hofburgu, s ubytováním v centru Vídně, kdy jediné, co se po nás chtělo, bylo dostavit se, s manželem jsme kývli.

Já tedy chvilku dělala drahoty a manžel si na mé "ano" musel nějaký ten den počkat, ale jak mi bylo vysvětleno - tohle se neodmítá. Plesy ani jiné společenské akce zrovna nevyhledáváme, všude se to začne točit kolem práce a kvůli tomu nemusíme nikam chodit. Dlouhá léta pracujeme s manželem společně, tudíž stále pracujeme, jen jsme se naučili si práci nenosit domů a nikam nechodit. Tohle bylo ale přeci jen něco jiného a už jen to, že nás pozvala firma se zvučným jménem, která pro ČR a Slovensko vyhradila 8lístků, značilo, že bychom se na takový ples už nikdy podívat nemuseli. (Prý se na lístky čeká i několik let, ale to jsme jen slyšeli).

Teprve poté jsem začali zjišťovat, oč vlastně jde a do čeho jsme se to vůbec vrhli. Následně i dorazily pokyny k ustrojení - muži Trachten, ženy Dirndl.

Dirndl - kajda, šaty, spodnice, mašle nebo zástěra (není podmínkou)

Když jsem zjistila, že musím mít Dirndl, docela mě to pobavilo. Nevím, co jste si představili vy, ale manžel útlý pas a prsa dmoucí, což by odpovídalo  půjčovnám karnevalových kostýmů, ale šlo o ples. Po prvním večeru hledání na netu, jsem věděla, že si šaty budu muset nechat ušít. Obrátila jsem se na firmu šijící myslivecké oblečení, doufajíc, že nějaký ten Dirndl viděli, případně se domluvila na ušití. Zkrátím to. Po jednom telefonickém rozhovoru a dvou mailech jsem čekala na šaty. Šaty dorazily 6dní před plesem. Samotné zkoušení byla opravdu velká sranda. Skrytý šev na zádech nebyl, objevili jsme ho na boku v době, kdy už šaty nešly ani nahoru ani dolu. Manžel se mi chvíli snažil vnuknout myšlenku, že tak je to správně a že ty šaty na mě dostane. S pochroumanou rukou jsem byla plně odevzdaná manželově šikovnosti. S šaty kousnutými na prsou a záchvatem smíchu mi pod vrstvou kajdy a šatů pomalu docházel kyslík a já začala panikařit, aby něco neruplo. S kamarádčinou šikovností došlo k doladění střihu v horních partiích a zbývaly už jen lodičky. Pro ty jsem museli do Prahy, neb u nás je to jedna velká diskriminace pro ženy s větší nohou.

Tento tradiční a významný myslivecký ples vznikl více méně náhodou, když 4.března 1905 hostil vášnivý lovec Alexander Prinz zu Solms-Braunfels v hotelu Continental váženou společnost, aniž by měl vůbec tušení, co inicioval. Tehdy se totiž zrodil spolek lovců, kteří si vytyčili cíl pomáhat rodinám myslivců, které se ocitli v nouzi. Tento spolek pak nazvali „Zelený kříž“. Vznikla tak více jak stoletá tradice, přičemž výroční ples, který se řadí k nejpopulárnějším ve Vídni, se nekonal pouze během světových válek.

... chodby byly plné

Hned prvním „překvapením“ pro nás byla poměrně hlučná, ale jinak spořádaná demonstrace proti myslivcům a lovcům před Hufburgem.

Velkolepý vstup do Hofburgu byl pak celkem zaplněný neustále přicházejícími hosty, nicméně dvoufázová kontrola u vstupu to zvládala bez problémů a bez front. Hned ve vstupním sálu pak bylo možné a vlastně i nutné si odložit v některé z mnoha šaten, ke kterým nás opět směřovala pořadatelská služba tak, aby se netvořila fronta a neblokoval vstup. Následovala tak změna obuvi ze zimní na mučící a poslední úpravy předepsaného oděvu, kterým byl bez výjimek již zmiňovaný Trachten a Dirndl.

Nevím, proč manžel dělal tak nezajímavé fotky. K vidění byla například černoška, vietnamka a přesně ty šaty, které mi přišly víc než nevkusné a to nešlo o žádné mladice.

Ačkoliv jsme přišli včas, nebyla šance se probít do hlavního sálu a vzhledem k tomu, že ples probíhal současně v několika sálech a patrech, byl zprvu problém ho vůbec najít. Celé slavnostní zahájení jsme tak spolu s většinou shlédly na velkoplošných obrazovkách, na které byl slavnostní ceremoniál přenášen v přímém přenosu. O výjimečnosti celého plesu pak hovoří rovněž skutečnost, že během ceremoniálu se ve slavnostním defilé představilo několik významných spolků, samozřejmě včetně Zeleného kříže a krátce promluvilo a bylo představeno několik významných hostů. Je zcela běžné, že se plesu účastní řada vládních činitelů, zástupců měst a obcí, slavných osobností, herců, umělců i zástupců mnoha spolkových mysliveckých sdružení a spolupořádajícíh firem. V letošním roce to bylo přes 6600 hostů, což je s ohledem na povahu akce neuvěřitelné číslo. Ples současně probíhá v několika samostatných sálech a na několika patrech.

... dlouho po půlnoci

 V hlavním sále hrála samozřejmě profesionální kapela tradiční hudbu, v dalších sálech pak probíhala rovněž živá a profesionální produkce různých žánrů, včetně diskoték. Ten svůj sál si tak našel opravdu každý a nebo v rámci jednoho jediného večera prožil vlastně několik plesů najednou. Bylo velmi úsměvné, když v rytmu diska řádilo množství kmetů, zatímco hlavním sálem v rytmu tradičních vídeňských valčíků pluli náctiletí. Pořadatelsky skvěle zvládnutá byla i obsluha u stolů, kdy číšník přinesl jak pití tak jídlo dle objednávky nebo bylo možné se individuálně občerstvit v některém z mnoha barů. Bylo s podivem, že i přes nemalou konzumaci jídla i pití jsme za celý večer nezaznamenali jediný případ obtěžování nebo výtržností společensky znavenými hosty a už vůbec nikomu nevadilo, že se ve všech prostorách nekouřilo.

A to jsme všechny prostory prošli nesčetněkrát. Velkou odlišností proti našim plesům pak byla absence jakékoliv tomboly nebo jiných aktivit směřujících k ekonomickému efektu.

 Ples jsme opouštěli v časných ranních hodinách, kdy naše nadšení z akce umocněné navíc příjemnou procházkou nasvíceným a téměř liduprázdným historickým centrem Vídně lehce kalilo osvěžující ale nepříjemně mrazivé počasí.  

Ráno snídaně, krátká vycházka a šílená cesta domů.

Je pěkné, že si uměli skoro 100 let udržet tradici a doufám, že jim to vydrží. Je smutné, že v Národním divadle není výjimkou potkát lidi v riflích s batohy na zádech.

 Mějte pohododvý týden, Kája.

Zítra snad na vašich blozích, zlobilo nám připojení a marodi chtějí hrát hry.