Po týdnu...

Zdravím všechny!

... jsem viděla děti a bylo to dojemné vítání. Moc jsem nevolala a nepřipomínala se, posílala jsme raději sms. Už to znám, naše Baru když začne tesknit, nasadí pláč a neví,
 kdy přestat. 

 Minulý týden v sobotu jsme vyrazili do Německa kouknout na rytířské slavnosti a trhy. Tou dobou dojela neplánovaně mamka se sadbou. Prosila jsem jen o rajčata, která mi pomrzla, ale mamka toho nachystala trochu víc - kedlubny, saláty, zelí atd... a to mám vše své a záhonky plné.

 V neděli jsem hned po obědě vyrazila poklízet po hostech, kteří odjeli chvilku před mým příchodem, aby bylo naklizeno na následující víkend... to bych měla být ještě pryč. Manžel s dětma vyzvedl u  příbuzným sadbu. Do úterý zbývaly dva večery na zasazení a tak nebyl čas na otálení. Manžel v neděli i v pondělí po večeři převzal děti a já mohla v klidu do půl desáté sázet. Měla jsem radost, jak se vše zvládlo a že byl zrovna manžel doma, ale to by nebylo normální, kdyby nepřišlo něco extra.

Po zahradničení jsem zabalila oblečení dětem k babičce a samozřejmě i sobě. V jedenáct hodin se Barunka začala mlet v posteli a naříkat. Myslela jsem si, že má divoké sny Maxipsa Fíka po zoologické zahradě, kterou ten den absolvovala se školkou, ovšem v jedenáct už došla, že jí bolí ouško. Dala jsem jí sirup a mázla do ucha Framikoin a Baru do 30ti minut spala. Já pokračovala v balení a doklízení, protože mám potřebu asi před odjezdem a "koncem světa" nějak vysmejčit byt a dělám zbytečně věci, které nejsou nutné a počkaly by... totožné večery před dovolenou :-)))). Tradičně jsem ulehla v půl druhé, ale to už Baru nasadila mega pláč a že ouško bolí, takže se jelo na pohotovost. Baru už měla zánět hezky rozjetý a jinak než píchnout se prý nedalo. Sice nastala úleva, ale zase že jí v tom praská a čvachtá, takže se žádný spánek nekonal. Neměla jsem možnost na minutku zamhouřit oko a hlavou se mi honilo, jestli následující den vůbec dám. Často spím jen 4h, ale nespat vůbec, to jsem posledních pár let neaplikovala. Manžel ráno vyrazil na 3hodiny do práce, já zůstala s Baru doma. Uvařily jsme k obědu polívku a na dvě hodiny se natáhly na gauč a koukaly na pohádky, u kterých jsme na pár minut zadřímla. Pak už jsme se s manželem vystřídali a rozloučili.

Jsem po tom týdnu nějaká zmožená a doma to vše stojí, ale byla jsem se projít po statcích :-), okoukla přírůstky, nabrala trochu čerstvého vzduchu do plic a nafotila tu nádheru kolem sebe. Cestou jsem si ustříhla do vázy konečně kvetoucí šeřík.

 

Za plotem máme úžasnou podívanou na obilí. Fascinuje mě pohled na tu masu zeleně, která se naklání dle větru. Vydržela bych se koukat hodiny, myslím že mě tento pohled uklidňuje víc než oheň či padající sníh.

Aby té zelené nebylo málo, doplnila jsem na výstavě šatník o pár zelených kousků do šatníků, které občas příležitostně potřebuji.

Jdu se překonat, vyměnit pračku a zkusím poklidit byt, abych se nějak dostala do rovnováhy a tu já nějak nedávám, když nemám kolem sebe pořádek. 

Mějte se moc fajn a doufám, že vás nezasáhla voda... k nám ještě nedorazila ani kapka,
Kája.